Bez stresu a bez lhaní!
Jeden čas jsem pracoval na OSPOD, odboru sociálně právní ochrany dětí. Jeden zbytečný případ mně utkvěl v paměti. Na chvilku jsem se ale musel proměnit v detektiva. Ne vše, co jsem slyšel, byla pravda.
Přišla maminka. Plakala. Přerývaně mně začala vysvětlovat, že se musela odstěhovat z místa trvalého bydliště, hlavního města, na Moravu i s rok a čtvrt starou holčičkou, říkejme ji třeba Adélka. Ta měla trvalé bydliště také v Praze, u tatínka.
Pláč může být kulisou
O něm jsem se dozvěděl, že je to v zásadě sprostý násilník, který dělal mamince i dítěti ze života očistec.
Na podporu svých slov maminka uvedla, že muž má trestní rejstřík popsaný jako písanku a že už měl dávno přijít o řidičský průkaz, protože jezdí po městě jako blázen a dokonce v noci vozil matku s dcerou autem jen tak. Častoval ji urážkami, prostředí nebylo vhodné pro dceru. A také prý bere drogy.
Přišel jsem o jedny papírové kapesníčky, abych mladou ženu uklidnil a slíbil jsem, že vše prověřím a pokud je vše tak, jak říká, nemusí se o osud dítěte obávat, jistě robě zůstane v její péči. Adélka spokojeně spala.
Důvěřuj, ale prověřuj
O setkání jsem požádal tatínka a doporučil mu. Ať s sebou na jednání vezme výpis rejstříku trestů a výpis z karty řidiče. Dorazil s oběma doklady bez záznamu.
Během hovoru jsem se dozvěděl, že maminka je taková, jaká je. Prý si hrozně vymýšlí. Nedalo mi to, abych se nezeptal na trestnou činnost, a tak jsem se dozvěděl, že v mládí byl odsouzen za loupežné přepadení jako spolupachatel, od té doby však žije bez problémů.
Ošetřující dětská lékařka Adélky mně následně řekla, že dítě na očkování doprovázel vždy spíše tatínek, který je s ní v kontaktu i když je malá nemocná. Zaměstnavatel otce sdělil, že pracovník byl dokonce několikrát doma jako pečující osoba a pokud by se měl starat o dítě, vyjdou mu dle možností ve všem vstříc.
U otázky na užívání drog se lehce ošil a přiznal sem tam jointa v období dospívání,
Lež má krátké nohy
Sociální šetření u tatínka Adélky mě přivedlo do standardního bytu, kde dítě mělo připraveno hračky a postýlku, iniciativní prarodiče ze strany otce doložili dokonce účtenky, že veškeré vybavení pro dítě pořídili oni a i to původní, které si maminka s dítětem odvezla na Moravu. Šetření na druhém konci republiky naopak přineslo zjištění, že maminka prozatím svůj domov vybavuje a sama pro sebe nemá ani postel, o práci a představě o budoucnosti nemluvě.
S výsledky šetření jsem seznámil příslušný soud, který předběžným opatřením svěřil dítě do péče otce. Pokud by se dvojice konstruktivně domluvila mezi sebou a maminka Adélky nevykládala pohádky, ušetřilo by se spoustu času. I na péči o dítě se totiž rodiče mohou dohodnout mezi sebou a nemusí jim sekundovat žádný orgán veřejné moci.