Jde je posilovat nebo mírnit
V zásadě se dá říci, že kdo nemá starosti, neexistuje. Obavy z blízké či daleké budoucnosti jsou součástí našeho života od chvíle, co jsme spatřili světlo světa. Z tohoto důvodu je dobré naučit se s nimi pracovat.
Kdo samozřejmě chce, může je v sobě posilovat. Pokud někoho sužuje obava, že když vyjde z domu, může ho srazit auto nebo tramvaj, nemůže se divit, že se četnost jeho vycházek bude snižovat. Sám v sobě si tak může vypěstovat úzkostnou poruchu, protože každá květinka, o kterou je řádně pečováno, prostě roste.
Status významu nese školní penál
Se starostmi se člověk setkává záhy. Okamžikem, kdy vše začíná, je odstřižení dítěte od mateřské pupeční šňůry. Dostanu ještě najíst nebo už budu muset žit s tím divným pocitem nedostatku v žaludku, klade si otázku dítě, i když ji zatím neumí naformulovat a jde jen o jeho pocity. Nelibost ze světa, ve kterém se ocitlo, tak vyjádří prvním pláčem.
Časem starosti rostou. V počátku je každému jedno, co nosí na sobě nebo i co jí, ale když se přehoupne přes věk batolat a doroste předškolního věku, už si plně uvědomuje, že Mařenka ze školky má hezčí botičky než František a on je tedy potřebuje také. Malý človíček řeší své problémy a starosti. Bude hůř!
Ve škole už vnímá, že někdo má hezčí penál nebo tašku a jiný mobilní telefon s více funkcemi, proto hledá strategie, jak se zbavit svých starostí. No a svět se mu snaží namluvit, že by se měl ještě k tomu všemu hezky učit, aby dělal radost. No je to normální?
Čas na starosti jednou za čas
Pak už přichází období dospívání a starost o to, kam se kdo vrtne po konci základní školy. Bude ze mě princezna nebo zdravotní sestra či zkusím být lékařkou? Je lepší vyvážet popelnice nebo létat do vesmíru? Otázky, které dospívající sužují, musí být vyřešeny raz – dva.
Po škole přichází na řadu hledání práce, výše odměny, do toho přirozené stárnutí rodičů, zajištění bydlení, koupě auta, nalézání partnerek nebo partnerů, výchova dětí, zajištění jejich potřeb… (každý si priority určuje sám).
Je dobré určit si čas na připouštění či řešení starostí. Kdo je zkoncentruje do předem určeného úseku dne, kdy se jimi zaobírá, může pak lépe plánovat a nepřipouštět si je tolik. Kdo se jimi zaobírá od probuzení do usnutí, nechává se jimi zbytečně vláčet a mohou mu zbytečně zasahovat do života.
Jan Beer