Dluhy se dědí
Kdo by občas nepřimhouřil oči a nezasnil se, když ví, že jeho strýček kdesi v dáli je bohatý skrblík, který stejně nemá dědice, a tak může vše spadnout do klína právě vzdálenému synovci. Nebo neteři…
Je to pravda, stát se to může. Pokud ovšem někdo sedí doma s rukama v klíně, může se mu představa rozplynout jako pára nad hrncem!
Krevní pouto není argument
Dozví se o úmrtí, jako jediný vzdálený potomek zorganizuje pohřeb a pak je notářem povolán k prvnímu jednání o dědictví. Zdá se, že vše jede jako po másle a vlak nemůže nic zastavit. Konečně, které si podobný člověk říká, může být předčasné hodnocení stavu věci.
Dotaz notáře na okruh potenciálních dědiců je pouze informativní, začíná se s ověřováním jejich způsobilosti. Pokud by měl být účasten nezletilý, posílá se zpráva orgánu sociálně právní ochrany dítěte a obdobně i u dalších osob, omezených na způsobilosti při výkonu svých práv.
Někteří vzdálení příbuzní si myslí, že k dědictví nebo podílu na něm vede cesta jen skrze krevní pouto. Chyba lávky! Stačí, aby zesnulému během jeho života nebyla věnována náležitá úcta nebo péče či obyčejný kontakt a vše je fuč.
Zájem o zemřelého se dá dokázat
I přímý potomek, když na svého blízkého prostě z jakéhokoliv důvodu kašle, nedostane ani co by se za nehet vešlo! Umírající totiž může sepsat listinu o vydědění, v rámci které raz dva dokáže, že na něj žijící potomek kašlal.
S tím se člověk špatně vyrovnává, ale nic jiného mu nezbude. Důkazem pokusu o péči přitom může být mailem odeslané přání k Vánocům, narozeninám nebo svátku s dotazem, jestli umírající nepotřebuje s čímkoliv pomoci.
Pokud je tak činěno v dostatečně dlouhém časovém období a odpověď nepřichází, asi jsou vztahy mezi těmito lidmi opravdu narušené, ale nejsou důvodem k vydědění pro nezájem. Tím však může být trvale nezřízený život příbuzného nebo jeho kriminální způsob života…
Užívat si lidé mohou do poslední hodiny
Někdo jezdí v drahém voze, bydlí v luxusním baráku, ale umře a kde nic, tu nic. I tyto případy mohou nastat a v praxi se s nimi běžně setkáváme. Důvodem nákladného života může být vysoký příjem zemřelého.
Pracovní poměr však odchodem na onen svět končí. Zaměstnavatel je povinen jen doplatit na účet zaměstnance mzdu případně vydat potvrzení o skončení pracovního poměru. No a kde nic není, ani smrt nebere…
Prostě si šikovný příbuzný užíval až do posledních chvil svého života, byl zdráv a budiž mu země lehká. Nikdo z něj nic nedostane a nikomu nic nezanechá, protože vše rozfofroval, aby se měl dobře!
Vila, která vyrážela dech, mohla být zatížena hypotékou a auto, za kterým se každý otočil, patřilo leasingové společnosti. Ti se do dědického řízení přidají se svými nároky též, protože nic není zadarmo. Pokud se dědic rozhodne věci si ponechat, musí je doplatit. Do klína mu spadlo dědictví v podobě dluhů, které těžko umoří, pokud sám nepatří mezi šikovné a movité štiky ve svém okolí.
Zdroj: https://www.pravoprovsechny.cz/clanky/institut-vydedeni/