Jde o výbuch
Dlouhou dobu se člověk může projevovat jako tichošlápek, ale pak vybuchne. Sází i domnělému protivníkovi ránu za ranou, nejde zastavit. Jde o přirozenou ventilaci městnaného stresu.
Do kouta může být kdokoliv zahnán svými pocity viny nebo výčitkami svědomí. Oplácet však stejnou mincí je velmi rizikovou záležitostí. Ke slovu se pak dostávají policejní orgány, které měří každému stejně. Padni komu padni.
I útočník mohl číst Gutha – Jarkovského
I člověk je z biologického hlediska živočich. Dají se u něj vypozorovat přirozené predátorské sklony. Skutečnost, že v současné době chováme vepříky v chlívech a skot zavíráme nejčastěji do kravína, neznamená, že nám nejde o maso nebo mléko.
Přímou fyzickou aktivní agresi bychom se měli pokusit odvrátit, i když nakonec nám to nemusí být nic moc platné a nějaký šrám utržíme. Agresora bychom před atakem měli oslovovat jménem, abychom se alespoň pokusili vyvolat v něm vědomí, že je v nějaké situaci a na nějakém místě.
Pomáhá i když vyjádříme svoji emoci a postup, který může následovat: „Pane Nováku, mám z vašich reakcí strach. Pokud se mne dotknete, zavolám policii,“ může udělat agresorovo štronzo. Zvlášť, pokud jde o člověka, který si alespoň jednou přečetl zásady slušného chování od mistra etikety Gutha – Jarkovského.
Úsměv může být vyložen jako škleb
Ne u každého se to však podaří. Kdo o sobě ví, že může být prchlivý a někdy i nebezpečný sobě nebo svému okolí, měl by odhodit stud stranou a nechat si poradit. K dispozici je široká paleta nástrojů a technik, pomocí kterých se lze rychle naučit sebeovládání.
Nemusí jít jen o mačkání gumového předmětu v ruce, ale i schopnost dostat pod kontrolu svůj dech a své vědomí. Přiznat si, že se mně něco nepodařilo, udělat tlustou čáru a jít dál svojí cestou. Dá se říci, že papiňák v podobě duše člověka je v situaci agresivního výbuchu přeplněný.
A když se k tomu ještě v hrnci zbytečně dlouho vaří frustrace, jež se může překlopit ve stres, hrozí každému nejen úzkost na hrudi, ale i depresivní naladění, které nemá vůbec nic společného s plnohodnotným životem. Pak stačí nevinný úsměv, který si těžkými okolnostmi vláčený člověk vyloží jako nenávistný škleb a oheň je na střeše.
Přiřazování stereotypních nálepek lidem, které vlastně vůbec neznáme, je často základem zbytečných střetů a konfliktů. Mezi nejčastější spouštěče patří dlouhodobá nezaměstnanost, neukotvení ve stabilních partnerských vztazích nebo i obyčejné rozladění nad počasím, o kterém si myslíme, že právě „nám“ nepřeje…