Psychiatři a psychologové se občas ocitají před výzvou. Co dělat s pacientem, který projevuje touhu někoho zabít? Prášky, potlačující pudy a touhu, musí být v těchto okamžicích zacílené přesně.
Omyl se nepřipouští, chyba je vykoupena lidským životem nějaké nezúčastněné osoby. Může jít o náhodného kolemjdoucího, souseda nebo spolužáka, či spolužačku. Pomůže lék, nebo je vše v pořádku a pacient může zůstat na svobodě?
Využít lze slabosti klienta
Ideální je, když si v rámci odborně vedené psychoterapie odborník s klientem sednou. Klient musí cítit zájem terapeuta a řešení jeho problému a terapeut vnímat, že klient nehází závěry, vyplývající z rozhovoru, za hlavu.
Můj klient podle popisu v lékařské zprávě již brousil nože. Svazují ho jeho představy, má z nich strach, ale nebojí se o nich vyprávět. Vcelku zajímavý koktejl, který může vést ke změně vnímání tužeb a potřeb.
Obavy cítí z pavouků a samoty, třeba když se doma večer zhasne. Lezoucí pavouček by ho prý dovedl i probudit a vyděsit k smrti… Slabosti klienta hodlám při svém terapeutickém působení využívat i já. Ne ovšem k žádnému jejímu prohlubování, ale naopak odstraňování obav!
Na uzdě díky zájmu o léčbu
Jen silný jedinec se dokáže udržet a přenést své pudy tam, kde je nikdo neuvidí. Dennodenně se v podobných situacích objevují pedofilové, kteří touží po milování s objektem svých představ a přesto se ho nikdy nedotknou. Jsou zodpovědní, mají své vnitřní prožívání pod kontrolou.
Mnozí se realizují jako kantoři, kde mohou část svých sympatií ukázat, ale neprojeví se. Jiní jsou úspěšnými spisovateli, loutkoherci, prostě lidmi, do kterých by to nikdy nikdo neřekl! Tajemná zákoutí své duše pečlivě regulují, o ničem jiném to není.
V úspěšných životech jim dopomáhá právě psychoterapie, občas psycholog, v nejhorším psychiatr se svojí vitrínou léků za zády. Ten zpravidla ví, jaké množství účinné látky je potřeba, aby k problému nikdy nedošlo.
Život nelze vrátit
Zmýlená neplatí, a to ani v extrémně složitých situacích, ve kterých se může zdravotník nebo policista ocitnout. Před necelými 10 lety došlo k odsouzení třiatřicetileté Michelly Sudků, která pár hodin po propuštění z Psychiatrické léčebny Bohnice, zavraždila v obchodním centru na Smíchově náhodně vybranou čtyřiapadesátiletou ženu.
Útočným sadismem s nekrofilními sklony trpěl i kmetiněvský rodák R. P., který již ve 12 letech ubodal spolužačku. Putoval do Výchovného ústavu, který opustil až jako dospělý. Následně se dopustil další majetkové trestné činnosti, za kterou bručel 6 let.
Naopak bez problémů nyní žije spartakiádní vrah Jiří Straka, který jako puberťák přepadl 11 žen, trojice z nich setkání s ním nepřežila. V současnosti pod jiným jménem žije kdesi na Moravě, období dospívání by prý nejraději vygumoval. Je mu líto všech, kterým ublížil, ale to jim život nevrátí.
Pevně věřím, že můj nový klient se nikdy žádného zločinu nedopustí. Svoji situaci chce řešit a nemůže za to, že se narodil s poruchou. Pro jedince, u kterých léčba nezabere, existuje zařízení s názvem Ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém mohou pro všechny případy pobývat až do konce života. To, jaký se kdo narodí, není možné předvídat.