Ostrouhají především děti
Ze dvou spolu žijících a milujících se osob stejného pohlaví zatím manželé v Česku nebudou. Dokonce nejspíš bude možné přiosvojit si dítě druhého z partnerů. Na vlastní není nárok, basta fidli!
Záměrně píšu v budoucím času, protože zákonnou normu nepřivádí na svět Poslanecká sněmovna. Ještě musí projít jednáním v Senátu a nakonec ji musí podepsat prezident. Pak až se může objevit ve Sbírce zákonů a vstoupit v platnost.
Léčilo se pijavicemi
Síla čoček televizních kamer v sále zákonodárců na Malé Straně působila během projednávání návrhu zákona jako magnet. Je až s podivem, že se před ní dovedou natřásat i ti, kteří nemají co říci.
Jeden z poslanců z minoritní SPD MUDr. Jan Síla zdůraznil, že když studoval, byla homosexualita na úrovni sexuální deviace. K němu bych si tedy asi nešel léčit ani rýmu, kdyby na mě přišla, protože nevím, jestli by ji léčit dovedl.
Pokud se totiž člověk průběžně vzdělává, dozví se, že lékařská věda se vyvíjí a používá nových poznatků pro blaho pacienta. Ony totiž byly i doby, kdy felčaři jako on neduhy léčili přikládáním pijavic. Nyní už to nedělají, ale u pana Síly bych se nedivil, když má názory, na které už dávno v jeho oboru padá prach!
Děti v péči ostrouhají
V Česku je nyní nedostatek pěstounských rodin. Je jich okolo 12 000, většinou jde o pomoc ze strany nejbližších příbuzných dětí, kteří se buď na přechodnou dobu nebo trvale ocitnou z jakéhokoliv důvodu bez rodičů.
¼ z nich tvoří pěstounské páry, které se rozhodnou vzít si péči o dítě jako své poslání. Pro osiřelé dítě nebo sourozence jde o skvělou možnost vůbec se nesetkat s ústavním systémem péče a prožít dětství v pohodě a bez problémů.
Některé pěstounské páry si časem dítě adoptují, protože mezi nimi vznikne vzájemné pouto důvěry, ve kterém se jeden může opřít o druhého. O tom se může pěstounům z řad gayů nebo lesbických maminek jenom zdát! Pokud nemají dítě vlastní, nemohou ani přiosvojit.
Základem výchovy je jistota
Ve 35 zemích světa není absolutně žádný problém, aby stejnopohlavní páry byly vnímány jako manželé. Se všemi právy a povinnostmi, které tento institut s sebou nese. Tedy i s adopcí těchto nevinných sirotků.
Pokud opravdu vznikne úřad ochránce práv dětí, kterého se Česká republika zavázala mít, třeba zváží další tlak na změny právě v této oblasti a podpoří další narovnávání stále nerovného prostředí.
Rozhodující by měl být v životě dětí především jejich zájem. Jistota je podle mého názoru jedním z nich. Pokud je dítěti odepíráno právo být adoptováno párem, který ho bezprostředně vychovává a naplňuje jeho potřeby, jde o chybu.
Nedávno jsem si v rámci své psychoterapeutické praxe povídal s jedním z klientů, který odlétal do Spojených států. Se svým partnerem se budou vracet zpět se svým miminkem. Odnosila jim ho náhradní maminka. V Česku nevídané a nelegální, v USA běžná věc. Dokonce i díky průlomovému rozsudku Nejvyššího soudu ČR z roku 2016 tak budou moci být oba zapsáni v rodném listu jako rodiče dítěte. Pokud je totiž v USA zapíší jako rodiče, během letu do Prahy se nic nemění a ani Česko nemůže dítěti rodiče vygumovat z rodného listu. Poslancům navzdory.